Italský Senát schválil 23. září zmocňovací zákon o „udržitelné jaderné energii“ poměrem 81 ku 51 při sedmi zdrženích. Sněmovna jej přijala už 4. června a Senát text nezměnil, takže parlamentní projednávání skončilo. Vláda teď má dvanáct měsíců na to, aby oblast upravila nařízeními – od povolování bloků po konečné úložiště. Lokalita ani typ reaktoru v zákoně nestojí.
Australský Silex Systems oznámil, že jeho americký podnik Global Laser Enrichment podepsal s kanadským Camecem výhradní odběrovou smlouvu. Cameco bude jediným kupcem a prodejcem veškerého uranu z plánovaného závodu v Paducahu, který má jako první na světě obohacovat uran v komerčním měřítku lasery. Licenci od amerického dozoru ale zatím nemá a proti ní stojí odvolání ekologického sdružení.
Poslední ze sedmi malých zkapalňovacích jednotek v Corpus Christi změnila pořadí amerických terminálů. Jmenovitá kapacita texaského areálu stoupla podle úřadu EIA na 3,1 miliardy krychlových stop denně a před ním zůstal jediný závod, Sabine Pass. Těch sedm malých jednotek přitom dohromady vydá jen za dvě a pětinu velké.
Na místě, kde se od roku 2007 nevyrobila ani jedna megawatthodina, má za dva roky stát jedna z největších baterií v Německu. Vattenfall se pro ni rozhodl 10. září a spoléhá přitom na přípojku, kterou si pozemek nese po reaktoru.
Rozdíl mezi velkoobchodní cenou benzinu v přístavu New York Harbor a spotovou cenou ropy Brent je od května v průměru o dolar na galon vyšší než loni. Americký Úřad pro energetické informace za tím vidí napjaté světové zásoby po výpadcích rafinerií v Rusku, Číně a na Blízkém východě. U motorové nafty a leteckého petroleje je to rozpětí ještě vyšší.
Americké úpravny vyrobily v roce 2025 zhruba 2,1 milionu liber uranového koncentrátu, tedy víc než trojnásobek proti roku 2024 a nejvíc od roku 2017. Provozovatelé amerických jaderných elektráren ale za tentýž rok nakoupili 46,9 milionu liber a materiál amerického původu tvořil jen sedm procent toho, co jim bylo dodáno.
Ve středu 26. srpna 2026 se v tunelu přes čtyři sta metrů pod povrchem finského Olkiluota zakousla vrtná hlava do horniny. Posiva tím začala vrtat první úložný otvor, který se má stát součástí trvalého uložení vyhořelého jaderného paliva; ty předchozí byly zkušební. Povolení k provozu celého zařízení zatím leží u vlády.
Ve středisku NCERC na nevadském polygonu se 24. srpna 2026 rozeběhla štěpná reakce v jádře mikroreaktoru eVinci od Westinghousu. Byla to zkouška při nulovém výkonu: ověřuje neutronové výpočty a nevyrábí ani teplo, ani elektřinu. Na zkoušky s reálným výkonem čeká eVinci až v komoře DOME v Idahu.
Britská agentura pro atomovou energii uzavřela pátou sérii pokusů na tokamaku MAST Upgrade v Culhamu. Stroj během ní vytvořil přes 1 100 plazmat a dosáhl nejvyššího tlaku ve své historii, aniž se plazma rozpadlo. Tým k tomu předvedl způsob, jak hlídat polohu plazmatu podle světla vyzářeného v odvodu tepla.
Čtvrtý blok jaderné elektrárny Mochovce dosáhl ve čtvrtek 6. srpna 2026 ve 22:10 poprvé kritického stavu a o jednadvacet minut později minimálního kontrolovaného výkonu. Elektřinu blok zatím nevyrábí; podle provozovatele by první megawatthodiny měl dodat po přifázování turbogenerátoru na konci léta.
Americký úřad EIA v srpnovém krátkodobém výhledu počítá s tím, že obchodovaná těžba zemního plynu ve Spojených státech letos vyjde na 122,5 miliardy krychlových stop denně a překoná loňský rekord 118,5. Přírůstek táhnou pánve Permian v Texasu a Novém Mexiku a Haynesville v Louisianě, přičemž permský plyn stoupá hlavně jako vedlejší produkt těžby ropy. Zásoby na konci října mají být rekordní a cena v Henry Hubu má do listopadu zůstat pod třemi dolary.
Průměrný zákazník v Portoriku strávil v roce 2025 bez elektřiny 36 hodin, a to jen kvůli poruchám mimo dny s mimořádnými událostmi. Americký úřad EIA to zveřejnil 10. srpna; proti roku 2024 je to o 19 % víc, kdežto na pevnině Spojených států vychází stejně vymezený údaj kolem dvou hodin za rok. Česká čísla vypadají mnohem lépe, jenže ERÚ do nich započítává i to, co americký úřad odečítá.
