Tým z Minnesotské univerzity a amerického Národního institutu pro stárnutí popsal v mozcích s Alzheimerovou chorobou dosud nepojmenovaný útvar: shluky poškozených mitochondrií uvnitř nervových buněk, nazvané mitochondriální plaky. Vznikají i tam, kde ještě nejsou známé amyloidové plaky, a našly se u myší i v posmrtné lidské tkáni. Studie vyšla 29. července v časopise Nature Neuroscience.
Fyzici z tokijské University of Electro-Communications vyvinuli metodu, která spočítá a zobrazí dielektrickou konstantu materiálu atom po atomu. Na tenkých vrstvách diamantu a křemíku zakončených vodíkem vyšlo opačné chování: u křemíku odezva při povrchu slábne, u diamantu roste nad hodnotu nitra. Práce vyšla 31. července v časopise ACS Omega.
Zánětlivá smrt buňky si sama proděraví membránu. Právě těmi otvory se dovnitř dostane látka, která celý děj zastaví, a protože do zdravých buněk skoro nepronikne, jinde nepřekáží. Tým Genentechu a Politechniky Wrocławské to popsal v Nature: zabralo to v buněčných kulturách a u myší, lék to zatím není.
Pekařské kvasinky přestavěné víc než šedesáti zásahy do genomu vyrobily cukernatý předchůdce cytostatik etoposidu a teniposidu. Dosud se surovina pro obě látky vykopává z himálajské rostliny, která na ni potřebuje víc než pět let. Kolik toho kvasinky vyrobí na litr, ve veřejně přístupné části studie nestojí.
Bakterie mají uvnitř buňky hlídky, které poznají virus podle jeho stavebních dílů. Práce v Nature prošla stovky tisíc takových bílkovin a u čtrnácti rodin pokusem ukázala, na co reagují: dohromady pokrývají skoro celou kostru ocasatých fágů. Jedna z hlídek si do pasti zabuduje běžnou bílkovinu vlastní buňky.
Jihoafrické rostliny rodu Wachendorfia mají část květů vychýlenou doleva a část doprava. Tým z Postupimi, Kapského Města a Wageningenu popsal v Science, že směr vzniká spojením dědičné točivosti a růstu za tíží – orgány se tedy orientují vůči vnějšímu vodítku, ne vůči vlastní ose květu. Dva geny, kterým to práce připisuje, označuje jako kandidátní.
Americká National Science Foundation oznámila 30. 7. 2026 rozdělení 108 milionů dolarů mezi šest center pro výzkum materiálů. Každé dostane 18 milionů na šest let a o grant se soutěží znovu po každém období – Columbia ho obhájila potřetí za dvanáct let, pokaždé s jiným tématem.
Amyotrofická laterální skleróza se dnes pozná až podle příznaků, a motorické neurony, které do té doby odumřely, se nevrátí. Studie zveřejněná 27. července v Nature Medicine našla v plazmě 92 bílkovin, jejichž hladina se mění dřív, než nemoc propukne, a sestavila z nich panel devatenácti. Odhad, kdy příznaky přijdou, se u sledované skupiny lišil od skutečnosti v průměru o 1,6 roku.
V ostatcích dvou lidí pohřbených v severním Chile mezi lety 1492 a 1631 našli badatelé DNA viru pravých neštovic. Jsou to první starobylé genomy toho viru z Ameriky a patří vyhynulé větvi, která se od evropské oddělila kolem roku 1296. Nález byl náhodný: tým zkoušel software na rozbor lidské DNA.
Práce v Nature sledovala náhodné mutace v DNA jako přirozené čárové kódy a v mozkové tkáni dvaceti starších zemřelých našla u všech buňky, které vznikly v kostní dřeni. U myší přitom imunitní buňky mozku vydrží celý život z embryonálního základu. Jestli je ten příliv pro mozek dobrý, nebo špatný, se dvě letošní práce rozcházejí.
Tým z Cambridge sledoval optickým mikroskopem jedinou částici grafitu při nabíjení a naměřil, že se mikrometrové oblasti zaplní nebo vyprázdní během několika vteřin. Nature studii vydal 29. července jako otevřenou a spolu s ní i posudky recenzentů. Je z nich vidět, že se o pojmenování toho jevu vedl spor a že se kvůli němu měnil i abstrakt.
Chemici ze Su-čouské univerzity a jejich spolupracovníci popsali ve středečním Nature trigonální oxid kobaltu, který v kyselé reakci uvolňující kyslík potřebuje o 181 mV nižší přepětí než spinelová forma téže sloučeniny. Míří na anodu elektrolyzérů, kde dnes pracuje iridium – kov, kterého se ročně vytěží kolem sedmi a půl tuny. Abstrakt ale neuvádí ani srovnání s iridiem, ani jak dlouho katalyzátor vydrží, a starší práce naměřila, že kobalt z anody v kyselině odchází při každé výraznější změně napětí – tedy i při zapínání a vypínání.