Molekulární tkaní dosud stálo na vláknech křížených ve dvou směrech. Práce zveřejněná 4. listopadu 2026 v časopise Nature popisuje krystalický polymer, jehož řetězce se proplétají ve třech, drží je přitom slabá vazba mezi borem a dusíkem. Materiál je tužší než kterákoli z jeho dvou stavebních jednotek zvlášť a z par odděluje benzen od cyklohexanu.
Fyzici z Pekingské univerzity a ze dvou ústavů Čínské akademie věd vyrobili v modulu Mengtian oblak dvaceti tisíc atomů rubidia, kterému odpovídá ekvivalentní teplota 9,7 pikokelvinu. Po vypnutí pasti ho sledovali sedm sekund. Dosud nejnižší ohlášená hodnota byla 38 pikokelvinů a dvě sekundy; práci otiskl 5. listopadu 2026 časopis Science.
Vědci z Hongkongu vyrazili z tenkého plechu slitiny niklu a titanu děrované plátky a naskládali je na sebe do trubky. Takový chladicí prvek podle práce v Science snesl v únavové zkoušce přes sto milionů stlačení a dodal 3 850 wattů chladicího výkonu na kilogram. Lisování je proti dosavadnímu řezání elektrickým výbojem víc než stokrát rychlejší.
Tým z Linköpingské univerzity nechal strojové učení prohledat databáze struktur a našel 33 sloučenin, které už někdo v minulosti připravil, aniž je kdokoli zařadil mezi MXeny. Sedm z nich pak laboratoř vyrobila znovu reakcí, která se po zapálení šíří sama. Práce vyšla 29. října 2026 v časopise Science.
Metoda DNA Typewriter zapisuje do upraveného úseku genomu krátké vložky vždy jedna za druhou, takže jejich pořadí nese pořadí buněčných dělení. Tým Jaye Shendureho a Chengxianga Qiua tak sledoval myš od oplozeného vajíčka do 13,5. dne vývoje a z jediného embrya sestavil datovaný rodokmen 1,28 milionu buněk. Práce vyšla 8. října 2026 v Science.
Technička z University of Sheffield našla postup, jak uvařit sklo, které je v odraženém světle zelené a v procházejícím červené, tedy stejně jako římský Lykurgův pohár. Ze skla vznikla plastika, která se poprvé ukáže veřejnosti 6. listopadu.
Tým kolem Pedrama Khaliliho Amiriho z Northwestern University přepnul tunelový přechod ze dvou vrstev antiferomagnetického PtMn3 proudem, který teče přímo skrz něj. Odpor mezi oběma stavy se lišil až o 363 procent a buňka k přepnutí nepotřebovala vnější magnetické pole ani pomocnou vrstvu těžkého kovu. Měření vyšlo 21. října 2026 v Nature.
Tým z Ohio State University, z Erlangenu a z Lawrence Livermore National Laboratory nechal v kobaltových slitinách nejdřív vzniknout plošné poruchy a pak je stárnutím proměnil v síť atomárně tenkých uspořádaných fází. Pevnost při pokojové teplotě tím stoupla o víc než 200 MPa a minimální rychlost tečení superslitiny klesla víc než třikrát. Práce vyšla 15. října v časopise Science.
Tým TU Wien a německé PTB stabilizoval laser o vlnové délce 148 nanometrů přímo na jaderném přechodu thoria-229, takže hodiny podle Nature běžely přes den bez zásahu obsluhy. Na vláknových spojích, kterými se měření porovnávalo s iontovými hodinami, se podíleli i dva fyzici z brněnského Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Ve stejném čísle Nature vyšla druhá práce o jaderných hodinách, od týmu z Pekingu.
Tým z Korea University nastříkal aminový pohlcovač na uhlíková vlákna, která pak sama slouží jako topné těleso. Filtr vydá 95 % zachyceného oxidu uhličitého za čtvrt hodiny při 100 °C a bez vývěvy. Úspora energie na větrání budovy ale vychází ze simulace, ne z měření v provozu.
Nitrogenáza je enzym, který umí rozlomit trojnou vazbu ve vzdušném dusíku. Tým z Brém a Grenoblu ji izoloval přímo z hlubokomořského archeona a naměřil bod rozpadu 92,3 °C, kdežto u stejného enzymu z půdní bakterie je to 60,1 °C. Krystalová struktura v rozlišení 1,21 ångströmu navíc zachytila stav aktivního místa, který u molybdenové nitrogenázy nikdo dosud neviděl.
Rotující Země kroutí časoprostor kolem sebe a doložit to dosud dokázaly jen družice, a to po letech sběru dat a s náročným modelem zemského tíhového pole na pozadí. Fyzici z Berkeley, Caltechu a Vídně teď v Physical Review Letters popsali přístroj, který by totéž zvládl v laboratoři: smyčku supratekutého helia přerušenou jedním slabým spojem. Podle jejich výpočtu by rozlišil dvě desetiny procenta velikosti jevu, v nejlepším případě za sedm desetin sekundy.
