Univerzita v Sheffieldu uvařila sklo, které mění barvu jako Lykurgův pohár

Lykurgův pohár z 4. století je zelený, když na něj svítí světlo zvenčí, a rubínově červený, když ho osvětlíme zevnitř. Technička z University of Sheffield Lisa Hollands teď uvařila sklo, které se chová stejně. Univerzita to oznámila 26. října 2026.

Co je na poháru zvláštní

Pohár je uložený v British Museum, kam ho muzeum koupilo roku 1958 od Victora Rothschilda. Je vysoký 158,8 mm, má průměr 132 mm a váží 700 g. Stěnu zdobí scéna smrti thráckého krále Lykurga, okraj a patku obepíná pozlacené stříbro. Sklo, kterému se říká dichroické, mění barvu podle toho, odkud na ně světlo dopadá.

Příčinu popsal v roce 2007 tým kolem Iana Freestona v časopise Gold Bulletin: The Lycurgus Cup – a Roman nanotechnology. Ve skle jsou nanočástice zlata a stříbra, tisíckrát menší než zrnko písku. Jsou menší než vlnová délka světla, takže ho pohlcují podle své velikosti a tvaru. Hollands to vysvětluje tak, že při průchodu světla částice zadrží modrou a zelenou a propustí červenou a oranžovou. Při odrazu světlo rozptylují a sklo vypadá neprůhledně zelené.

Jak se k receptu došlo

Mít popis příčiny ještě neznamená umět sklo uvařit. Podle univerzity se o napodobení pokoušelo víc lidí s proměnlivým úspěchem a stálý, opakovatelný postup chyběl. Ars Technica připomíná, že holandští vědci v roce 2020 napodobili zeleno-červený efekt v materiálu pro 3D tisk, do kterého vložili stříbrné a zlaté nanočástice vhodné velikosti a tvaru. Nešlo tedy o sklo uvařené z taveniny.

V Sheffieldu úkol dostala Hollands od vedoucí projektu Molecular Photonic Breadboards Christiny Metcalfe, a to pro festival LightFest 2025. Pracovala s Caroline Jacksonovou, odbornicí na římské sklo. Hollands s ní z moderních surovin vypracovala základní sklo, které se má podobat tomu římskému. Univerzita i Guardian uvádějí, že vycházely z receptu odvozeného z úlomku původního skla.

Těžší část byla dostat do skla malé množství zlata a stříbra ve správné podobě. Hollands zkoušela různé pece, výchozí látky i množství kyslíku a jednou do směsi přidala i cukr. Podle Guardianu se hustá tavenina chladila z teploty výrazně přes 1 000 °C a kolem částic v ní přitom narůstaly krystaly zlata a stříbra. Výsledné sklo je v odraženém světle neprůhledně zelené a v prosvětleném červené.

Co k tomu říká odborník na římské sklo

Univerzita píše, že se efekt povedl „poprvé po 1 600 letech“ ve větším množství. Guardian k tomu cituje Iana Freestona, emeritního profesora University College London. Podle něj se sklo podobných barev dalo napodobit už v 60. letech, ale sheffieldské je odstínům originálu bližší: „Je to ambicióznější a přesnější.“ Freestone dodává, že barva silně závisela na poloze skla v peci. Podle něj by proto Římané těžko dosáhli stejného odstínu dvakrát a s pohárem „vyhráli jackpot“.

Plastika a k čemu je sklo dobré

Ze skla vyrobil plastiku sklář Elliot Walker, vítěz druhé řady soutěže Blown Away na Netflixu. Spojil příběh Lykurga se sochou Farnéského Atlanta a místo zeměkoule drží pohár. Veřejnosti se představí na festivalu Festival of the Mind v Millennium Gallery od 6. do 15. listopadu 2026 a potom zůstane v Turner Museum of Glass, kde ji osvětlí tak, aby se barvy měnily.

Univerzita uvádí, že tohle konkrétní sklo poslouží hlavně k dekoraci. Poznatky ale mají přispět k novým fotonickým materiálům a k sklům pro ukládání jaderného odpadu. Souvisí to s prací Russella Handa, který zkoumá, za jakých podmínek se ve skle tvoří krystaly. Podle univerzity je znalost těchto podmínek nutná k tomu, aby se do skla dalo bezpečně uzavřít co nejvíc odpadu.

Zdroje

• University of Sheffield: Technician cracks 1,600-year-old mystery to replicate Roman masterpiece (26. 10. 2026)
• The Guardian: scientists rediscover how to make ancient Roman colour-changing glass (25. 10. 2026)
• Ars Technica: Sculpture re-creates odd optical effects of famed Lycurgus Cup (27. 10. 2026)
• British Museum: The Lycurgus Cup, 1958,1202.1
• Freestone, Meeks, Sax, Higgitt: The Lycurgus Cup – a Roman nanotechnology, Gold Bulletin 40 (2007)