Italský parlament zmocnil vládu, aby napsala pravidla pro návrat k jaderné energii

Italský Senát schválil 23. září vládní návrh zmocňovacího zákona o „udržitelné jaderné energii“. Pro hlasovalo 81 senátorů, proti 51 a sedm se zdrželo. Poslanecká sněmovna přijala týž text už 4. června poměrem 155 ku 86 při osmi zdrženích a Senát na něm nic nezměnil, takže projednávání skončilo. Evidence Senátu vede návrh pod číslem S. 1924 a k datu schválení u něj uvádí, že vyhlášený zatím není.

Zmocňovací zákon sám nepovoluje nic

Italská legge delega je předpis, kterým parlament postoupí vládě pravomoc upravit celou oblast nařízeními se silou zákona. Vláda na to má podle článku 1 dvanáct měsíců od účinnosti a smí vydat jedno nebo víc legislativních nařízení; opravné předpisy k nim pak může přijímat ještě dva roky. Každý návrh nařízení má projít dohodou ve Sjednocené konferenci státu, krajů a obcí, posudkem Státní rady a stanoviskem věcně příslušných parlamentních výborů, které na odpověď dostanou třicet dní.

Ani jedna lokalita, jeden typ reaktoru nebo termín stavby v textu nejsou. Hlasování otevřelo psaní pravidel, ne staveniště.

Od povolování bloků po vyhořelé palivo

Článek 2 vypočítává, co mají nařízení upravit. Je toho víc, než kolik se vejde do slova „elektrárny“: národní program rozvoje výroby z udržitelného jádra a z fúze, odstavení a demontáž zařízení, která v zemi zbyla, povolování a provoz nových bloků včetně těch na výrobu vodíku a tepla, výrobu a přepracování paliva, mezisklady i konečné úložiště radioaktivních odpadů a vyhořelého paliva, výzkum fúze, přípravu techniků a inženýrů a soustavu záruk na celý životní cyklus zařízení.

Článek 3 k tomu přidává zásady, kterými se vláda musí řídit. Povolované typy bloků se mají vybírat podle taxonomie Evropské unie a technických parametrů Mezinárodní agentury pro atomovou energii, výslovně včetně modulárních a pokročilých technologií v jejích definicích. Znění, které prošlo sněmovnou, drží i odkaz na smlouvu o Euratomu a na článek 9 ústavy, tedy na ochranu životního prostředí a zájem budoucích generací.

Nezávislý dozor zákon neukládá, jen ho nechá posoudit

V souvislosti se zákonem se mluví o novém nezávislém úřadu pro jadernou bezpečnost. Jeho text je opatrnější. Písmeno p) článku 2 ukládá uspořádat dozor a kontrolu tím, že se dnešní příslušné orgány přeskládají nebo zruší, „také s cílem posoudit zřízení nezávislého správního úřadu pro jadernou bezpečnost“. Posouzení tedy zmocnění nařizuje, zřízení úřadu ne. Pravomoci karabinierského velitelství pro ochranu životního prostředí a energetickou bezpečnost zůstávají podle téhož písmene beze změny.

Dvacet milionů eur ročně, a to z peněz, které ministerstvo už má

Článek 4 říká, kde se na to vezme. Na investice, se kterými zmocnění počítá, jde 20 milionů eur pro každý z roků 2027, 2028 a 2029 – ne jako nové peníze, ale z prostředků, které ministerstvo životního prostředí a energetické bezpečnosti dostalo podle rozpočtového zákona č. 207/2024. Na informační kampaně a na vzdělávání je vyčleněno 1,5 milionu eur na rok 2025 a 6 milionů na rok 2026. Stavbu ani provoz žádného bloku zákon nefinancuje; podporu výroby elektřiny z jádra má teprve upravit jedno z nařízení.

Čtyřicet let po referendu

Itálie provozovala čtyři jaderné bloky. Garigliano skončil v roce 1982, Latina v prosinci 1987 a Caorso spolu s blokem Enrico Fermi u Trina byly natrvalo odstaveny 1. července 1990. Rozhodnutí program ukončit padlo po referendu v listopadu 1987, rok a půl po černobylské havárii. Druhý pokus o návrat skončil referendem 12. a 13. června 2011, tři měsíce po havárii ve Fukušimě: pro zrušení zhruba sedmdesáti vládních opatření, která měla stavbu nových elektráren umožnit, hlasovalo přes 94 % voličů.

Mezitím se nic z toho neuzavřelo. Podle profilu World Nuclear Association pochází asi 5 % elektřiny spotřebované v Itálii z jádra, ale celé to množství je z dovozu; v roce 2024 dovezla země čistých 51 TWh. Konečné úložiště radioaktivního odpadu na svém území nemá a vyhořelé palivo z lehkovodních reaktorů leží v suchých kontejnerech. Právě tohle je jedna z položek, které má nové zmocnění vyřešit, a na rozdíl od nových bloků se jí země nevyhne ani tehdy, kdyby žádný reaktor nakonec nepostavila.

První malý reaktor mají firmy v plánu na rok 2035

Ve stejný den, kdy Senát hlasoval, vydaly francouzský Nuward a jeho mateřská EDF spolu s italskými Edisonem, Ansaldem a Maire společné prohlášení o záměru uvést v Itálii první malý modulární reaktor do roku 2035. Je to plán firem, ne státu. V zákoně žádný termín nestojí a nařízení, podle kterých by se takový blok povoloval, teprve vzniknou – ministr Gilberto Pichetto Fratin v prohlášení po hlasování mluví o zmocnění jako o cíli a zároveň novém výchozím bodu.

Zdroje: evidence návrhu S. 1924 v Senátu, znění návrhu C. 2669, tisková zpráva ministerstva, QualEnergia, World Nuclear News, World Nuclear Association.