Domnělý prstenec kolem VY Canis Majoris je artefakt detektoru SPHEREx
Tři astronomové prošli asi 230 000 veřejných snímků z dalekohledu SPHEREx a našli tentýž prstenec kolem několika dalších jasných hvězd, pokaždé na témž místě detektoru. Autoři původní práce, kteří obálku kolem VY Canis Majoris ohlásili v polovině září, svůj text šest dní nato stáhli.
V polovině září ohlásil šestnáctičlenný tým na arXivu nález, který by u jedné z nejznámějších hvězd oblohy vydal na samostatnou kapitolu: kolem červeného veleobra VY Canis Majoris se na snímcích z dalekohledu SPHEREx rýsovala rozsáhlá obálka, v průmětu na oblohu skoro dokonalý prstenec. O týden později stála na témže serveru práce, podle které ten prstenec vyrobil detektor. Původní text je stažený.
Co stálo v původním oznámení
Rukopis podal 16. září D. P. K. Banerjee z Physical Research Laboratory v Ahmadábádu s patnácti spoluautory ze šestnácti pracovišť od Nordic Optical Telescope po Gemini Observatory (arXiv:2609.18895). Obálka má podle nich vnější průměr 14 až 15 úhlových minut a nejzřetelnější je na spektrofotometrickém snímku SPHEREx na vlnové délce 782,7 nanometru. Napříč prstencem probíhají vlákna mířící radiálně k hvězdě.
Výklad si autoři netroufli uzavřít. Zvažovali, že jde o látku, kterou vítr od VY CMa vymetl ze sousední oblasti vzniku hvězd Sh 2-310, a jako zdroj záření probírali rezonanční rozptyl na atomech, světelné echo i rozšířenou červenou emisi. Sami k tomu napsali, že žádný z výkladů není bez potíží a že jsou nutná další pozorování. V textu také uvedli, že obálku nevidí ani hluboké pozemní snímky, ani spektroskopie.
Prohlídka 230 tisíc snímků
Právě špičatý tvar prstence upoutal Viraje Karambelkara z Columbia University. Připomínal mu vady, které kolem jasných zdrojů vznikají rozlitím náboje a nefunkčními pixely; katalog takových vad v letových datech SPHEREx vyšel koncem srpna ve sborníku SPIE (arXiv:2608.09862).
Karambelkar spolu s Yashvi Sharmou z Caltechu a Kishalayem Dem prošel zhruba 230 000 veřejně dostupných snímků pásma 1 z rychlého vydání dat QR2. Hledal záběry, kde jasná hvězda padla na přesně tu polohu detektoru jako VY CMa: musel v nich být aspoň jeden pixel s hodnotou nad 2000 uvnitř čtverce o hraně 20 pixelů kolem souřadnic x = 1648 a y = 1752. Podmínku splnilo 110 snímků.
U hvězd eps Octantis a GY Ursae Majoris našel přesně tutéž špičatou obálku jako u VY CMa. U dalších byl prstenec méně kontrastní, jasné paprsky kolem hvězdy ale vidět byly. Tvar, který měl být jedinečný, se na stejném místě detektoru opakuje. Prohlídka existujícího archivu jinak bývá cestou k novým objektům – ve snímcích rentgenové observatoře Chandra takhle letos přibylo 84 dosud nepopsaných zdrojů. Tady posloužila k opaku.
Vada jednoho kousku čipu
Artefakt je podle práce (arXiv:2609.28612) vázaný na tu jedinou oblast detektoru pásma 1 – jinde na čipu autoři kolem jasných hvězd nic podobného nenašli. Neplatí ani opačné pravidlo: v několika případech jasná hvězda v té oblasti žádné paprsky ani prstenec neudělala. Co dalšího k tomu musí být splněno, práce neříká.
Vysvětlení podpírá i rozložení jasu. Prstenec má poloměr asi 40 pixelů a rozprostírá se přes pixely s vlnovými délkami 770 až 790 nanometrů, tedy v úzkém pásu kolem hodnoty, která na obou snímcích připadá na hvězdu samotnou.
Stažení za šest dní
22. září vyšla druhá verze původního rukopisu – stažení. V poznámce autoři píšou, že je Karambelkar s kolegy na artefakt upozornil, že výsledky jejich práce jsou tím pádem neplatné a že jsou za včasné upozornění vděční. Karambelkarův tým k tomu dodává, že katalog vad SPHEREx vyšel až koncem srpna 2026, tedy poté, co Banerjeeho rukopis odešel do redakce a prošel zpracováním.
Proč zrovna u SPHEREx
SPHEREx mapuje celou oblohu ve 102 spektrálních kanálech od 0,75 do 5,0 mikrometru s rozlišením 6,15 úhlové vteřiny a obraz skládá ze šesti detektorů HAWAII-2RG s vlastním způsobem vyčítání. Vlnová délka se na snímku mění s polohou, takže věta o hvězdě, která padla na místo odpovídající 782,7 nanometru, u téhle mise dává smysl – a zároveň z ní plyne, že se táž vada projeví jen u hvězd, které na tom místě skončí.
Katalog, o který se rozbor opírá, sepsal přístrojový tým mise se svým datovým centrem. Popisuje vady z kosmického záření, z přeslechů mezi kanály a z nereagujících pixelů, k tomu způsoby, jak se maskují, a autoři v něm zvažují, co z toho platí i pro jiné kosmické mise s detektory HAWAII-2RG.
Celý cyklus od zveřejnění nálezu po jeho stažení trval šest dní a odehrál se nad daty, ke kterým se dostane kdokoli – rychlé vydání QR2 je veřejné. Karambelkarova práce zatím čeká na recenzi; podaná je do Research Notes of the AAS.