Čtyřhodinové baterie vyšly v modelu Wood Mackenzie levněji než plynové špičkové zdroje
Čtyřhodinová bateriová úložiště vyšla v novém srovnání Wood Mackenzie levněji než plynové turbíny s otevřeným cyklem ve všech 43 posuzovaných trzích. Rozhoduje ale délka dodávky elektřiny: nižší náklady na pokrytí několika hodin nedokládají levnější řešení dlouhého nedostatku výroby.
Poradenská společnost Wood Mackenzie zveřejnila 8. října srovnání nákladů energetických technologií. Ve všech 43 trzích, kde modelovala čtyřhodinové baterie i plynové turbíny s otevřeným cyklem, vyšly baterie levněji. Plynová turbína tohoto typu vyrábí elektřinu bez navazujícího parního cyklu; srovnání míří na zdroje pro odběrové špičky.
Firma používá ukazatel LCOE, který převádí náklady za dobu provozu na jednotku dodané energie. Takové číslo se liší od ceny za postavení zařízení. A samo neříká, kolik hodin dodávky dokáže zdroj zajistit při jednom spuštění.
Čtyři hodiny určují, kolik energie je k dispozici
U baterie se musí číst výkon a uložená energie společně. Výkon v megawattech říká, jak rychle může elektřinu dodávat. Energie v megawatthodinách určuje, jak dlouho to vydrží. Modelový příklad se dá spočítat přímo: 100 MW krát čtyři hodiny je 400 MWh. Při stejném výkonu na osm hodin by bylo potřeba 800 MWh využitelné energie.
Veřejná metodika Annual Technology Baseline pro rok 2025 proto vede samostatně náklady na bateriové články a na výkonovou část soustavy. První složka se počítá podle množství ukládané energie, druhá podle výkonu. Větší zásoba energie tedy není jen jiné nastavení stejného zařízení.
Databáze popisuje lithium-iontová úložiště s články LFP, tedy s lithium-železo-fosfátovou chemií, a uvažuje vybíjení po dobu dvou, čtyř, šesti, osmi nebo deseti hodin. Je to samostatný americký podklad pro náklady a výkonové parametry. Nepočítá vlastní LCOE ani náklady ukládání LCOS, a nelze ho vydávat za zopakování výsledku Wood Mackenzie.
Americká statistika stavby ukazuje jiné pořadí
Rozdíl mezi investicí a náklady provozu dobře ukazuje statistika amerického úřadu EIA, vydaná 6. července 2026. Pro zařízení instalovaná v roce 2024 uvádí průměrné stavební náklady vážené výkonem: u bateriových úložišť 1 469 dolarů na kilowatt, u spalovacích turbín 841 dolarů na kilowatt. V tomto historickém souboru tedy vyšla stavba turbín levněji.
Obě částky jsou vztažené k výkonu, nikoli k dodané megawatthodině. Tabulka nezajišťuje stejnou dobu vybíjení baterií a nejde ani o dnešní cenovou nabídku. Z jejího pořadí proto nelze vyvodit výsledek za celou dobu provozu. Stejně tak z nového srovnání Wood Mackenzie nelze vyvodit, že každé bateriové úložiště stojí při stavbě méně než plynová elektrárna.
Nabíjení a stárnutí patří do účtu
Úložiště musí elektřinu nejprve přijmout a část jí při nabíjení a vybíjení ztratí. Metodika ATB používá účinnost celého cyklu 85 %. Pro dodávku 100 MWh by tak podle tohoto předpokladu potřebovalo přibližně 117,6 MWh na vstupu: 100 děleno 0,85. Skutečné zařízení může mít jinou účinnost.
ATB zároveň předpokládá přibližně jeden cyklus denně. Do stálých provozních nákladů započítává doplňování bateriové kapacity, aby zařízení během modelové životnosti 15 let udrželo jmenovitou kapacitu. Není to slib, že původní články vydrží celou dobu bez zásahu.
Wood Mackenzie vysvětluje výsledek rostoucí výrobou baterií, nedostatkem plynových turbín a kolísáním cen paliva. Ani baterie ale nezlevňují všude každý rok: v Evropě firma uvádí letošní růst investičních nákladů kompletního úložiště přibližně o 2 % a růst cen článků kolem 10 % proti minimu roku 2025.
Veřejné oznámení neobsahuje úplné vstupní tabulky pro všech 43 trhů ani podrobný rozpis předpokladů nabíjení. Čtenář z něj proto srovnání sám nepřepočítá. Pro konkrétní projekt bude vedle nákladů potřeba znát i požadovanou délku dodávky a možnost úložiště znovu nabít; čtyřhodinové vybíjení se po vyčerpání zásoby samo neprodlouží.