Sedm zkapalňovacích jednotek udělalo z Corpus Christi druhý největší terminál v USA

Americký statistický úřad pro energetiku EIA napsal 15. září, že terminál Corpus Christi v texaském okrese San Patricio je nově druhým největším zařízením na zkapalňování zemního plynu ve Spojených státech. Postaral se o to poslední kus stavby: dodavatel Bechtel Energy předal 28. srpna společnosti Cheniere Energy sedmou a zároveň poslední zkapalňovací jednotku projektu Corpus Christi Liquefaction Stage 3. Jmenovitá kapacita celého areálu tím podle EIA stoupla na 3,1 miliardy krychlových stop plynu denně.

Před Corpus Christi zůstal jediný americký závod, Sabine Pass v Louisianě s 3,6 miliardy krychlových stop denně. Provozuje ho tatáž firma.

Jednotce se anglicky říká train

Zkapalňovací závod se nestaví jako jeden celek. Skládá se z jednotek, které mají vlastní kompresory, výměníky tepla i chladicí okruh a umějí vyrábět nezávisle na sobě. Anglicky se takové jednotce říká train, česky zkapalňovací jednotka. Terminál díky tomu roste postupně: hotové jednotky už vyrábějí, zatímco se vedle nich staví další.

Corpus Christi jich má po dostavbě deset. Tři velké, které se podle tabulky kapacit EIA dostaly do běžného provozu mezi březnem 2019 a březnem 2021, a sedm malých z projektu Stage 3. V dokumentech se jim říká midscale, tedy středně velké.

Sedm malých místo dvou velkých

Rozdíl je v tom, kolik jich je potřeba. Jedna jednotka na Sabine Pass má jmenovitou kapacitu 0,59 miliardy krychlových stop denně, což je 4,5 milionu tun zkapalněného plynu ročně. Sedm jednotek projektu Stage 3 zvládne dohromady 1,32 miliardy krychlových stop denně a 10 milionů tun ročně, takže na jednu vychází zhruba 1,43 milionu tun – necelá třetina velké jednotky. Obě dělení jsou vlastní dopočet z čísel v tabulce EIA, kde se kapacity vedou po projektech.

Celý sedmidílný projekt se tedy kapacitou vejde do dvou a čtvrt velkých jednotek. Stavebník za to dostal sedm strojů, které se dají uvádět do provozu jeden po druhém, a s nimi tržby dřív, než je hotová poslední z nich.

Malé jednotky nejsou v Texasu a Louisianě ojedinělé. Terminály Plaquemines a Calcasieu Pass společnosti Venture Global jdou v drobení ještě dál: v tabulce EIA mají 36, respektive 18 jednotek a na jednu z nich připadá 0,55 milionu tun ročně, tedy zhruba osmina velké jednotky ze Sabine Pass.

Jmenovitá kapacita není špičková

Úřad vede u každého zařízení dvě čísla a jejich význam popisuje ve svém slovníku. Jmenovitá kapacita je objem zkapalněného plynu vyrobený za kalendářní rok za běžných provozních podmínek podle konstrukčního návrhu závodu. Špičková počítá s optimálními podmínkami včetně úprav výroby, které zvyšují účinnost. EIA k tomu rovnou dodává, že terminály často jedou nad 100 % jmenovité kapacity, ale pod 100 % té špičkové.

V číslech to vypadá takhle: Corpus Christi má 3,1 miliardy krychlových stop denně jmenovitě a 3,9 ve špičce, Sabine Pass 3,6 a 4,6. Pořadí prvních dvou platí u obou měr. U třetího v pořadí ale odstup záleží na tom, která míra se vezme: Plaquemines má jmenovitou kapacitu 2,6 miliardy krychlových stop denně, kdežto špičkovou 3,85, tedy skoro tolik co Corpus Christi. Obě jeho fáze byly v červnové tabulce pořád vedené jako uváděné do provozu.

Jednotky se navíc nedají porovnávat napřímo. EIA sice u každého projektu uvádí kapacitu v miliardách krychlových stop denně i v milionech tun ročně, jenže u hodnot označených stříškou převzala tuny z firemní žádosti a vlastní přepočet nepoužila. Cheniere zase mluví o svých závodech hlavně v tunách: podstatné dokončení Stage 3 podle ní zvětšilo výrobní kapacitu firmy o víc než pětinu na zhruba 56 milionů tun ročně.

Od pokynu ke stavbě k poslední jednotce uplynuly čtyři roky

Plný pokyn ke stavbě dostal Bechtel v červnu 2022, uvádí tisková zpráva Cheniere. První jednotka projektu vyrobila podle EIA první plyn v prosinci 2024; tabulka kapacit vede jako datum první zkušební zásilky únor 2025. Jsou to dva různé údaje, ne rozpor: závod nejdřív vyrobí a teprve pak naloží.

Zbytek stavby popsal odborný list Oil & Gas Journal. První jednotka dosáhla podstatného dokončení v březnu 2025, jednotky jedna až čtyři během roku 2025, pátá v březnu 2026, šestá ve druhém čtvrtletí letošního roku a sedmá 28. srpna. Podstatné dokončení je ten okamžik, kdy dodavatel předá hotové zařízení do správy a užívání majiteli – tentýž krok, který letos v létě čekal mexický terminál Energía Costa Azul.

Firma u toho oznámila ještě jedno číslo. Tanker Yari LNG, který 29. srpna vyplul ze Sabine Pass do Asie, vezl podle Cheniere pětitisící náklad zkapalněného plynu z jejích amerických závodů; od prvního nákladu v roce 2016 jich prý odešlo přes 340 milionů tun. Tvrzení, že to firma stihla rychleji než kdokoli jiný na světě a že drží přes desetinu světové zkapalňovací kapacity, jsou její vlastní. EIA je nepotvrzuje ani nevyvrací, protože vede jen americká zařízení.

Osmá a devátá jednotka mají přijít v roce 2028

Stage 3 není v areálu poslední stavbou. Vedle něj staví Cheniere projekt Corpus Christi Liquefaction Midscale, tedy další dvě malé jednotky. Přidají 0,4 miliardy krychlových stop denně jmenovité kapacity a 0,5 špičkové a do provozu mají jít podle EIA v roce 2028. Americký energetický regulátor FERC k tomu podle Oil & Gas Journal letos v červnu povolil zvýšit výrobní kapacitu Stage 3 a jednotek osm a devět dohromady zhruba o 5 milionů tun ročně.

Plyn na zkapalňování jde z domácí těžby a té zatím neubývá: EIA počítá s tím, že letošní americká těžba znovu překoná rekord.