Google, Meta, Microsoft a Amazon platí 38 procent investic do nových podmořských kabelů

Konference NANOG 98 se konala 19. až 21. října 2026 v Miami a otevřela ji přednáška Paula Brodského z analytické firmy TeleGeography. Jmenovala se Global Infrastructure and Layer 3 Interconnection a odpovídala na otázku, kdo dnes platí mezinárodní páteř internetu. Z investic do nových podmořských kabelů jde 38 procent na soukromé trasy čtyř firem: Googlu, Mety, Microsoftu a Amazonu.

Tempo růstu klesá, přírůstky rostou

Brodsky začal poptávkou po mezinárodní kapacitě. Roční tempo růstu patnáct let klesá, pořád je ale kolem 30 procent, a protože se počítá z čím dál většího základu, absolutní přírůstek stoupá. Dnes je to zhruba 2 petabity za sekundu nové kapacity ročně, v roce 2035 to má být přes 10 petabitů za sekundu.

Druhý důvod ke stavbě je stáří. Podmořský kabel vydrží v provozu kolem 25 let, takže vlna kabelů položených na přelomu tisíciletí teď dosluhuje: zhruba čtvrtina dnešních kabelových kilometrů se má do roku 2030 odstavit. K tomu se přidává klesající cena za jednotku kapacity, na které se podílí víc vláknových párů v jednom kabelu, využití pásem L i C a přechod z jednojádrových vláken na dvoujádrová. A pak je tu snaha mít pro každou trasu objížďku. Dohromady z toho vychází 5 až 7 miliard dolarů ročně vložených do nových kabelů v letech 2026 až 2029. Verze téhož zápisu, která vyšla na blogu registru APNIC, uvádí 5 až 6 miliard.

Kdo to platí

Čísla z grafu o vlastnictví přepsal do svého zápisu z konference Geoff Huston, hlavní vědecký pracovník registru APNIC. Rozdělení investic do nových kabelů vypadá takhle:

Typ investice	Podíl na investicích do nových kabelů	Kdo za tím stojí
soukromé kabely	38 %	Google, Meta, Microsoft, Amazon
konsorcia s účastí některé z těch čtyř firem	25 %	operátoři spolu s hyperscalerem
bez účasti těch čtyř firem	37 %	operátoři a konsorcia

Regionálně se to liší a na transatlantické trase je posun nejdál: 85 procent investic do tamních nových kabelů je soukromých. Nejaktivnější jsou v tom Google a Meta, každý s vlastním portfoliem kabelů. Důvod je podle Brodského i Hustona ekonomický. Když jeden nájemce drží většinu kapacity kabelu, konsorcium ztrácí smysl: kdyby odešel, zbyde ostatním majitelům aktivum, které nemají komu pronajmout. Firma s dostatkem kapitálu si proto radši postaví vlastní kabel a nikomu se nemusí doprošovat o kapacitu.

Soukromý kabel není uzavřený kabel

Huston ve svém zápisu píše o kabelech provozovaných výhradně pro potřebu toho, kdo je zaplatil. Brodského slajdy to upřesňují větou „Private cables are not for the sole use of hyperscalers“ (soukromé kabely neslouží jen hyperscalerům). Majitelé si kapacitu mezi sebou vyměňují a prodávají dlouhodobá práva k užívání na celé vláknové páry i na jejich poloviny a čtvrtiny. Operátoři se s nimi můžou spojit na financování celých odboček, které se do soukromého kabelu zapojují. A v zemích s méně otevřeným regulačním a investičním prostředím, jmenovitě na Blízkém východě a v Africe, se hyperscaler bez místního operátora neobejde.

Platí to i obráceně: postavit nový kabel úplně bez účasti některé z těch čtyř firem je podle slajdů čím dál těžší. Projekty, ve kterých žádná z nich není, se podle Brodského soustředí do Středomoří, severní Evropy, Latinské Ameriky a na Blízký východ.

Otázka o suverenitě

Huston na to navazuje poznámkou, kterou v Brodského slajdech nenajdete. Soustředění investic do mezinárodních tras u čtyř amerických firem podle něj vyvolává u řady států obavy o vlastní suverenitu: kabel, který zemi připojuje ke světu, bývá považovaný za kritickou infrastrukturu, ale jeho majitel vůči té zemi nemá žádný závazek. Stejná otázka se podle něj týká flotily opravárenských lodí a dohod o jejich sdílení v jednotlivých údržbových zónách.

Družice kabely nenahradí

Část přednášky patřila družicím na nízké oběžné dráze. Brodsky je staví do jiné role než kabely: jsou to přípojky pro místa, kde pevná ani mobilní síť není nebo je drahá a špatná, a pro dopravu, tedy letadla a lodě. Provoz, který na družici vznikne, se stejně dostane na zem a putuje dál přes běžné propojovací body a podmořské kabely. Jak hustá je přítomnost Starlinku na peeringových uzlech, ukazuje v Brodského slajdech výpis z databáze PeeringDB.

Zajímavé je srovnání peněz. Na Starlink vydal SpaceX přes 20 miliard dolarů, Amazon má na svou konstelaci vynaložit podobnou částku, a všechny nové podmořské kabely dohromady budou v letech 2026 až 2029 stát 22 miliard. Čísla o družicích jsou ale i podle samotného slajdu odhady, stejně jako údaje o kapacitě konstelací.

Segment konektivity SpaceX, tedy Starlink, měl ve třetím čtvrtletí 2026 tržby 5,25 miliardy dolarů a provozní zisk 2,37 miliardy. Čtyřikrát 2,37 je 9,5 miliardy ročně, tedy 47 % z vložených 20 miliard; Huston k tomu uvádí, že investoři do kabelových konsorcií počítají s 12 až 14 % a u pozemní širokopásmové sítě se čeká 5,5 až 9 %. Srovnání má slabinu: provozní zisk segmentu není čistý zisk firmy, ten byl za celou SpaceX 4,4 miliardy, a z oněch 5,25 miliardy jde 2,13 miliardy od státních a firemních zákazníků, ne od domácností s anténou.

Zdroje

• Paul Brodsky: Global Infrastructure and Layer 3 Interconnection – slajdy úvodní přednášky, NANOG 98, 19. října 2026 (PDF)
• NANOG 98 – stránka konference a její program, Miami, 19. až 21. října 2026
• TeleGeography at NANOG 2026 – stránka firmy k té přednášce
• Geoff Huston: Global Infrastructure at NANOG 98 – Growth, Ownership, and Sovereignty, ISP Column, říjen 2026
• Global Internet infrastructure at NANOG 98, blog APNIC, 28. října 2026
• SpaceX (SPCX) Q3 2026 earnings report, CNBC, 20. a 21. října 2026