Meteorit Teghaza 001 je kus marsovské kůry starý přes 4,1 miliardy let
Narůžovělý kámen o hmotnosti zhruba 800 gramů, který se v roce 2022 našel v Sahaře, je podle studie vydané 29. října 2026 v časopise Science kusem marsovské kůry starým nejméně 4,1 miliardy let. Stáří určily zirkony uvnitř horniny. Mineralogie meteoritu odpovídá třinácti místům v jižní vysočině Marsu.
Když v roce 2022 našli lovci meteoritů v Sahaře narůžovělý kámen o hmotnosti zhruba 800 gramů, nikdo nevěděl, kolik je mu let. Dostal jméno Teghaza 001 podle solné pláně v Mali, kde ho sebrali, a zařadil se mezi zhruba 435 známých meteoritů z Marsu. Studie, kterou vydal 29. října 2026 časopis Science, z něj udělala něco jiného: vzorek marsovské kůry starý nejméně 4,1 miliardy let.
Tým kolem Yang Liu z Jet Propulsion Laboratory popisuje Teghazu 001 jako pomalu chladnoucí vyvřelinu, jejíž složení, mineralogie i stavba se od ostatních marsovských meteoritů liší. Podle abstraktu práce jde o vzorek dávné kůry, která vznikla z geochemicky odlišného plášťového zdroje s původním složením – tedy z části Marsu, ze které zatím žádný kámen na Zemi nebyl.
Rozhodly zirkony
Že je kámen marsovský, poznali podle izotopů kyslíku výzkumníci z Univerzity Nového Mexika. Vypadal přitom na šergottit, což je nejběžnější třída meteoritů z Marsu, a Liu podle tiskové zprávy JPL málem odmítla se na něj podívat. V hornině pak ale našla zirkony. To jsou odolné krystalky, které vydrží v kameni miliardy let a nesou radioaktivní izotopy, takže se podle nich dá hornina přesně datovat.
Datování vedl spoluautor Francois Tissot z Caltechu metodou, kterou vyvinul jeho tým. Běžný postup vzorek celý rozpustí a změří dohromady. Tissotova metoda měří poměr rubidia a stroncia přímo na místě, na jednotlivých minerálních zrnech na povrchu úlomku menšího než nehet. Vzorek tím zůstane zachovaný pro další práci. Podle Tissota to takhle dnes umí jen několik laboratoří na světě.
Třináct možných míst
Kde přesně na Marsu kámen vznikl, se nedozví nikdo. Mineralogie Teghazy 001 ale odpovídá tomu, co sonda Mars Reconnaissance Orbiter vidí v kráterované jižní vysočině, a práce z toho vybrala třináct konkrétních míst, která složením a chemií sedí.
Druhý autor Lee Saper, který na studii pracoval jako postdoktorand na JPL a dnes působí ve výzkumném středisku NASA Ames, to v tiskové zprávě shrnul tak, že jde o první kus marsovské kůry z oblasti, odkud dosud žádný vzorek nebyl, a že hornina nese záznam reakcí vody s kamenem.
Voda, která tam tehdy byla
Tu část už popsala samostatná práce v Science Advances z 12. června 2026. Měřila obsah vody a poměr deuteria k vodíku ve vápenatých fosfátech meteoritu a našla v nich směs dvou složek: magmatické vody chudé na deuterium a složky na deuterium bohaté, která nese otisk dávné marsovské hydrosféry. Dolní odhad pro poměr deuteria k vodíku v marsovské hydrosféře před 4,1 miliardy let vychází zhruba dvojnásobně proti zemské mořské vodě.
To je argument pro modely, podle kterých Mars ztrácel vodík do kosmu rychle už v době, kdy byla jeho atmosféra mladá. Jinými slovy: v okamžiku, kdy Teghaza 001 tuhla, planeta už vysychala. Novější studie k tomu přidává, že minerály meteoritu byly přeměněné vodou obohacenou o kyslík 18, a to dřív, než horninu z povrchu vymrštil dopad.
Nejstarší, nebo jeden z nejstarších
Tady se zdroje rozcházejí. NASA mluví o jednom z nejstarších marsovských meteoritů a stáří ALH84001 označuje za podobné. Scientific American píše rovnou o nejstarším nalezeném a dodává, že antarktický nález z osmdesátých let je mladší jen o deset milionů let. Rozdíl deseti milionů let je u čtyřmiliardové horniny na hraně měřicí přesnosti, takže opatrnější formulace NASA sedí líp.
| Meteorit | Stáří | Složení |
|---|---|---|
| Teghaza 001 | nejméně 4,1 miliardy let | pomalu chladnoucí vyvřelina se směsí magmatických minerálů |
| ALH84001 | podobné jako Teghaza 001 | tvořený skoro celý jedním minerálem |
| „Black Beauty“ | asi 2,1 miliardy let | slepenec drobných úlomků sopečné horniny |
Proč na tom vůbec záleží: většina marsovských meteoritů pokrývá jen posledních zhruba 600 milionů let ze 4,5 miliardy let historie planety. Povrch Marsu přitom tvoří hlavně dávné horniny, takže dosavadní sbírka planetu zastupovala špatně. Zemská kůra se obdobně starých kamenů skoro nedochovala, protože je desková tektonika pořád recykluje; Mars geologicky ztichl dávno, a tak si je udržel.
Jeden z recenzentů práce podle Liu nazval meteorit rosettskou deskou Marsu. Anya Udry z Univerzity Nevady v Las Vegas, která se na studii nepodílela, k tomu pro Scientific American řekla, že právě tenhle nález ukazuje, proč je potřeba vozit vzorky přímo z planety – u meteoritu se nikdy nedozvíme, odkud přesně je. Nejblíž k takovému odběru je teď japonská sonda MMX, která odstartovala k měsíci Phobos pro deset gramů vzorku.
Zdroje
- Liu a kol.: A Martian meteorite that formed ≳4.1 billion years ago samples Mars’ early crust and mantle, Science, 29. října 2026 (DOI 10.1126/science.adz5646)
- A Noachian hydrosphere component in the 4.1-Ga Martian meteorite Teghaza 001, Science Advances, 12. června 2026 (DOI 10.1126/sciadv.aea3420)
- NASA-funded Study Details One of Oldest Mars Meteorites Ever Found, NASA JPL, 29. října 2026
- Map Showing Potential Origins of Martian Meteorite Teghaza 001, NASA Science, 29. října 2026
- Oldest known Mars rock is a Rosetta stone for the Red Planet’s watery past, Scientific American, 29. října 2026