Podle hodnocení ČEPS má česká soustava flexibility dost, chybět bude při přebytcích

Provozovatel české přenosové soustavy ČEPS zveřejnil 24. července Hodnocení potřeb a potenciálu flexibility elektrizační soustavy České republiky, zkráceně FNA CZ 2026. Je to první dokument svého druhu a odpovídá na jedinou otázku: jestli bude česká soustava schopná pobrat výrobu, kterou do ní přivedou obnovitelné zdroje, a vyrovnat se s tím, jak rychle se ta výroba mění.

Flexibilita v téhle řeči neznamená pružnost obecně. Dokument ji definuje jako schopnost soustavy zvládat proměnlivost a nejistotu poptávky po elektřině, její nabídky i dostupnosti sítí. Zajišťují ji baterie a přečerpávací elektrárny, plynové zdroje, řízená spotřeba i dovoz a vývoz přes hranice.

Povinnost přišla z evropského nařízení

Analýzu si vynutil článek 19e nařízení o vnitřním trhu s elektřinou, který do textu z roku 2019 vložila novela z roku 2024. Ukládá určenému orgánu členského státu přijmout zprávu o odhadovaných potřebách flexibility nejpozději rok poté, co agentura ACER schválí metodiku, a pak každé dva roky. Metodiku ACER schválil 25. července 2025.

Zprávu v Česku přijímá Energetický regulační úřad. Tady se dva prameny drobně rozcházejí: ČEPS ve své tiskové zprávě uvádí, že hodnocení bylo přijato 1. července 2026, zatímco stránka ERÚ je datovaná 23. července s aktualizací o den později. Rozdíl je nejspíš mezi přijetím a zveřejněním, výslovně to ale neříká ani jeden z nich.

Scénář, ze kterého se počítalo

Výpočet nestojí na vlastních odhadech ČEPS, ale na referenčním scénáři evropského hodnocení zdrojové přiměřenosti ERAA 2025, které ACER schválil 24. dubna 2026. Model počítá dva cílové roky, 2030 a 2035, tři klimatické scénáře a patnáct simulací odstávek zdrojů.

Z instalovaných výkonů, se kterými scénář pracuje, je vidět, o jak velký přesun jde. Fotovoltaika roste z 9 999 MW v roce 2030 na 11 065 MW v roce 2035, vítr z 1 485 na 2 475 MW, baterie z 1 723 na 2 031 MW a plyn z 3 396 na 4 754 MW. Uhlí naopak z 932 MW klesá na nulu; model přitom už na rok 2028 indikuje odstavení zhruba 1,76 GW uhelné kapacity. Spotřeba má mezi oběma roky vzrůst z 69 na 74 TWh.

Dvě věci scénář neobsahuje. Dostavba Dukovan je podle dokumentu až za horizontem analýzy, malý modulární reaktor v něm naopak je, a to kolem roku 2035. Řízená spotřeba, tedy odezva na straně poptávky, je započítaná jen ve své přímé podobě, a to skromně: 150 MW v roce 2030 a 190 MW v roce 2035. Přesouvání spotřeby v čase model vynechává úplně kvůli nejistotě dalšího vývoje.

Výsledek: cíl splněn, nedostatek jen v opačném směru

Pokud se scénář naplní, bude Česko v letech 2030 i 2035 plnit požadovaný cíl pro integraci obnovitelných zdrojů. Podle metodiky tedy není nutné navrhovat rozvoj flexibility nad rámec toho, co scénář obsahuje. Dokument k tomu dodává, že další rozšiřování by přesto pomohlo: snížilo by objem výroby, kterou bude nutné omezit, případně by uneslo víc obnovitelných zdrojů, než scénář předpokládá.

Omezování výroby vychází soustředěné do jara a léta, od dubna do začátku října, do poledních a odpoledních hodin a hlavně na víkendy. Nejvíc ho model ukazuje v dubnu, a to kvůli kombinaci velikonočního volna, vyššího osvitu a nízkých teplot, kdy panely pracují s vyšší účinností a přitom se ani netopí, ani neklimatizuje.

Jediný skutečný nedostatek je v záporné obchodní flexibilitě, tedy ve schopnosti přebytek pohltit: zvýšit spotřebu, nabít baterie nebo elektřinu vyvézt. Objevuje se v řádu desítek hodin za rok v obou cílových letech. ČEPS jeho objem popisuje jako nižší desítky gigawatthodin a proti omezované výrobě, která se počítá v desetinách terawatthodiny, ho označuje za zanedbatelný. Nulový ale není a řešit se bude buď zápornými službami výkonové rovnováhy, nebo omezovacím plánem pro obnovitelné zdroje.

Dokument zároveň varuje před spoléháním na zahraničí. Dovoz a vývoz podle něj k flexibilitě přispívají výrazně, jenže právě v exponovaných hodinách nemusí být zahraniční zdroje ani přeshraniční kapacity k dispozici.

Bariéry a termíny, které z nich plynou

Druhá polovina dokumentu je systematický soupis toho, co rozvoj flexibility v Česku brzdí. Bariéry jsou rozdělené do čtyř oblastí, regulatorní, technické, ekonomické a spotřebitelsko-inovační, a ke každému doporučení je uvedený termín i odpovědný úřad.

Do roka má ERÚ dokončit inovaci tarifní struktury pro vysoké a velmi vysoké napětí, ministerstvo průmyslu a obchodu má nechat navrhnout opatření ke kybernetickým rizikům a spolu s ministerstvem pro místní rozvoj posoudit, kde jdou zkrátit procedury při stavbě energetické infrastruktury. Na jeden až tři roky připadá úprava klíče pro sdílení elektřiny, aktualizace vyhlášky o měření elektřiny a plné zprovoznění Elektroenergetického datového centra. Nad tři roky pak zbývá tarifní reforma na nízkém napětí, zavedení trhů s flexibilitou a koncepce, jak čelit obavám spotřebitelů z vysokých cen u tarifů se spotovou cenou, tedy takových, kde se platí podle burzovní ceny v danou hodinu.

Zpráva není konec, ale začátek lhůty

Sousední článek 19f téhož nařízení ukládá členskému státu, aby na základě téhle zprávy vymezil orientační vnitrostátní cíl pro nefosilní flexibilitu, včetně příspěvku řízené spotřeby a akumulace. Lhůta je šest měsíců od předložení zprávy. Od kterého z obou červencových dat se počítá, se z dostupných textů rozhodnout nedá.

„Flexibilita bude v příštích letech jedním z klíčových předpokladů bezpečného a spolehlivého provozu elektrizační soustavy,“ říká v tiskové zprávě Pavel Šolc, člen představenstva ČEPS zodpovědný za úsek Energetický obchod a strategie. Hodnocení se má aktualizovat každé dva roky; z toho vychází příští vydání na rok 2028 – tedy do roku, na který model umísťuje odstavení skoro dvou gigawattů uhlí.