Vědci našli v mozcích s Alzheimerem nový typ plaku z poškozených mitochondrií
Tým z Minnesotské univerzity a amerického Národního institutu pro stárnutí popsal v mozcích s Alzheimerovou chorobou dosud nepojmenovaný útvar: shluky poškozených mitochondrií uvnitř nervových buněk, nazvané mitochondriální plaky. Vznikají i tam, kde ještě nejsou známé amyloidové plaky, a našly se u myší i v posmrtné lidské tkáni. Studie vyšla 29. července v časopise Nature Neuroscience.
Alzheimerova choroba se v mozku pozná podle dvou věcí: podle amyloidových plaků, tedy shluků bílkoviny beta-amyloid mezi buňkami, a podle neurofibrilárních klubek uvnitř buněk. Studie zveřejněná 29. července v Nature Neuroscience k nim přidává třetí útvar, o kterém se dosud nevědělo. Autoři ho nazvali mitochondriální plaky.
Elektrárny buňky, které se nahromadí
Mitochondrie jsou drobná tělíska uvnitř buňky, která vyrábějí energii; říká se jim elektrárny buňky. Nervová buňka jich potřebuje hodně a rozváží si je i do svých dlouhých výběžků. Nový útvar je právě hromada takových mitochondrií, navíc poškozených, nacpaná do výběžků neuronu. Vědci ji popsali na myších, které mají Alzheimerovu chorobu uměle vyvolanou a zároveň nesou značku, jež mitochondrie ve tkáni rozsvítí podle toho, v jakém jsou prostředí.
Úklid, který nestíhá
Poškozenou mitochondrii má buňka odklidit. Slouží k tomu proces zvaný mitofagie: buňka vadné tělísko obalí a pošle ho do lysozomu, což je váček plný trávicích enzymů. Podle studie se u nemocných buněk lysozomy k hromadě mitochondrií dostávají opožděně a navíc nefungují, jak mají. Rozklad se proto nedokončí a mitochondrie se hromadí dál, ty čerstvě uzavřené v kyselém prostředí lysozomu i ty, které se do něj ještě nedostaly.
Nejdřív myši, pak lidská tkáň
Že nejde o zvláštnost jednoho myšího kmene, ověřili autoři na druhém, nezávisle vyšlechtěném modelu, kterému se říká 5xFAD. Mitochondriální plaky pak našli i v posmrtných vzorcích mozků lidí, kteří Alzheimerovou chorobou trpěli. Zdůraznit se sluší, oč jde a oč ne: je to pozorování na myších a na odebrané lidské tkáni, ne pokus na pacientech a ne léčba.
Vztah k amyloidu
Mitochondriální plaky se často objevují společně s amyloidovými a tvoří s nimi smíšené útvary. Podstatné ale je, že se umějí vytvořit i samy, v raných fázích nemoci, a podle tiskové zprávy Minnesotské univerzity možná dřív, než se vůbec začne ukládat beta-amyloid. Navíc obsahují hodně bílkoviny APP, tedy amyloidového prekurzorového proteinu, což je molekula, ze které beta-amyloid vzniká. Autoři z toho vyvozují, že by hromadění poškozených mitochondrií mohlo vznik amyloidových plaků pomáhat rozjíždět, ne být jen jeho následkem.
Proč na tom záleží
Na rozdíl od amyloidových plaků, které leží mimo buňky, zasahují mitochondriální plaky přímo do neuronů. To z nich podle autorů dělá možný cíl pro léčbu. „Tím, že pochopíme, jak tyhle plaky vznikají a jak přispívají k postupu nemoci, bychom mohli najít nové způsoby, jak Alzheimerovu chorobu zpomalit, nebo jí dokonce předejít,“ uvedl v tiskové zprávě Paul Robbins z Minnesotské univerzity (přeloženo z angličtiny). Dalším krokem má být hledání ukazatelů, podle kterých by šly plaky rozpoznat, a pak zkoušení látek, které by jejich hromadění zabránily.
Zdrženlivost je namístě. Práce je pozorovací a popisuje mechanismus, ne lék; cesta od nového cíle k funkční léčbě bývá u Alzheimerovy choroby dlouhá a plná slepých uliček. Doložený je zatím samotný nález a jeho mechanismus u myší a v odebrané tkáni; že plaky nemoc opravdu pohánějí a že se dají lékem ovlivnit, teprve čeká na ověření. Co studie přináší, je další kus obrázku toho, co se v nemocném mozku děje, a místo, kam se dá příště zamířit.