Vattenfall rozhodl o stavbě baterie 1 000 MWh na pozemku odstavené jaderné elektrárny
Na místě, kde se od roku 2007 nevyrobila ani jedna megawatthodina, má za dva roky stát jedna z největších baterií v Německu. Vattenfall se pro ni rozhodl 10. září a spoléhá přitom na přípojku, kterou si pozemek nese po reaktoru.
Švédský Vattenfall oznámil 10. září, že se definitivně rozhodl postavit v Brunsbüttelu ve Šlesvicku-Holštýnsku bateriové úložiště o výkonu 254 megawattů a kapacitě zhruba 1 000 megawatthodin. Podle vlastní tiskové zprávy je to největší baterie, jakou kdy firma stavěla, a jedna z největších v Německu. Do provozu má jít na konci roku 2028.

Zajímavější než samotné číslo je adresa. Baterie má stát na pozemku jaderné elektrárny Brunsbüttel, kterou tatáž firma právě rozebírá. Reaktor tam naposledy jel v červenci 2007, demontáž potrvá ještě roky – a mezi tím vším má vyrůst staveniště pro úložiště.
Cenná není půda, ale drát
Důvod, proč se energetika o vysloužilé elektrárenské pozemky perou, není rozloha. Je to přípojka. Brunsbüttel visí na vedení 380 kilovoltů, které tam kdysi odvádělo 806 megawattů z bloku s varným reaktorem; Vattenfall uvádí jako provozovatele té soustavy 50Hertz. Nové připojení takové velikosti se v Německu čeká roky, u hotového se čeká na papíry.
Odborný server Energy-Storage.News u téhle zprávy píše, že přesouvání baterií a obnovitelných zdrojů na místa po uhelných, plynových a jaderných elektrárnách je dnes běžné právě kvůli přístupu do sítě. Územní povolení od města dostal projekt už v prosinci 2025, takže investiční rozhodnutí je poslední krok před stavbou.
Pro Vattenfall je Brunsbüttel skok přes vlastní stín. Dosud má v provozu 150 megawattů baterií a dalších 120 staví, většinou u větrných a solárních parků. Jediná stavba v Brunsbüttelu tedy jeho bateriový výkon skoro zdvojnásobí. Vedle toho firma rozjíždí obchodování s cizími bateriemi: do roku 2029 chce řídit a na trhu prodávat kapacitu až 1 500 megawattů, kterou vlastní někdo jiný.
Kdy ta elektrárna vlastně skončila
U Brunsbüttelu se dá těžko napsat jediné datum konce, protože Vattenfall sám uvádí dvě. Na stránce elektrárny stojí, že byla odstavena v roce 2019 a že reaktor naposledy dojel v červenci 2007. V tiskové zprávě z loňského prosince zase firma píše, že je elektrárna od roku 2007 trvale vypnutá a že první povolení k odstavení a demontáži dostala 21. prosince 2018.
Obojí je pravda, jen každé měří něco jiného. V roce 2007 přestal blok dodávat proud. Roky poté byl v takzvaném následném provozu, kdy se z něj vyváží palivo a soustavy se drží v chodu, přestože elektrárna nevyrábí. Teprve povolením z konce roku 2018 přešel formálně do odstavení a začalo se bourat. Kdo napíše „provoz skončil 2019“, popisuje papír; kdo napíše 2007, popisuje výrobu.
Rozejít se umí i výhled. Vattenfall na stránce elektrárny počítá s dokončením demontáže do roku 2034, v prosincové tiskové zprávě ale mluví o „ještě více než deseti letech“, což od data vydání vychází až za rok 2035. Druhé a zároveň poslední jaderněprávní povolení k odbourání předal firmě 15. prosince 2025 šlesvicko-holštýnský ministr životního prostředí Tobias Goldschmidt; teď přijde na řadu tlaková nádoba reaktoru a betonové stínění kolem ní. Až i to zmizí, zůstanou na pozemku dva sklady: jeden na vyhořelé palivo, druhý na slabě a středně radioaktivní odpad.
Osmdesát gigawattů, nebo taky ne
Německé provozovatele přenosové soustavy čeká podle Vattenfallu do roku 2040 víc než 80 gigawattů velkých baterií. Je to odhad, ne závazek, a firma ho uvádí jako důvod, proč do úložišť jde – takže se s ním zachází podle toho. Logika za ním je ale jednoduchá a nezávisí na přesném čísle: čím víc elektřiny přichází ze slunce a větru, tím častěji je jí v nevhodnou chvíli moc a v jinou málo, a tím cennější je zařízení, které rozdíl vyrovná.
Brunsbüttel je pro tenhle výklad skoro učebnicový. Elektrárna, která tam stála, dodávala výkon rovnoměrně a nikoho nezajímalo, kdy zrovna fouká. To, co ji nahrazuje, nevyrobí ani watthodinu – jen uloží, co vyrobil někdo jiný, a vrátí to, až bude potřeba. Stojí to na stejném drátu.
Podle nás je na projektu nejzajímavější ta časová souběžnost: baterie má jet od konce roku 2028, zatímco rozebírání reaktoru poběží ještě dlouho potom. Na jednom oploceném pozemku tak vedle sebe poběží stavba pro příští desetiletí a úklid po tom minulém.
Zdroje: tisková zpráva Vattenfallu z 10. září 2026, reNEWS, Energy-Storage.News, karta elektrárny Brunsbüttel u Vattenfallu a tisková zpráva k druhé fázi demontáže.