RFC 10041 mění v OSPF význam metriky 65 535 na nedosažitelnou linku
Nejvyšší cena, kterou jde v OSPF k lince napsat, je 65 535 a od roku 1994 znamenala „tudy radši nechoď“. Zářijové RFC 10041 z ní dělá „tudy to nejde“ a roli poslední možnosti posouvá na 65 534. Aby z toho nevznikly smyčky, musí nový výklad ohlásit každý směrovač v oblasti.
Každý směrovač v síti s protokolem OSPF rozesílá sousedům seznam svých linek a u každé z nich cenu. Z těch čísel si pak všichni dopočítají nejkratší cesty. Pole pro cenu linky má šestnáct bitů, takže nejvyšší hodnota, která se do něj vejde, je 65 535. A právě jí mění RFC 10041 význam: nově má říkat, že přes tu linku žádná cesta nevede.
Dokument vyšel v září 2026 na úrovni Standards Track a vznikl v pracovní skupině LSR. Není to drobnost na okraji: mění čtyři starší dokumenty, protože všechny čtyři si tohle číslo zabraly pro něco jiného.
Jedno číslo, na kterém se nikdo neshodl
Nejasnost kolem 65 535 je stará jako protokol sám. RFC 6987 popisuje, že směrovače podle RFC 1247 z července 1991 záznamy linek s touto cenou při výpočtu zahazovaly, kdežto implementace podle RFC 1583 z března 1994 a novějších je za nedosažitelné nepovažují. Vyhrálo to druhé čtení a drží se od té doby, i v platném RFC 2328.
Na tom se pak postupně navrstvily čtyři různé vzkazy, a všechny znamenají „tuhle linku prosím obejdi, ale když nic jiného nemáš, použij ji“:
- RFC 5443 (2009) jí říká, že sousedství OSPF sice stojí, ale protokol LDP se ještě nesesynchronizoval;
- RFC 6987 (2013) ji zavedlo pod jménem MaxLinkMetric pro směrovač, který nechce přenášet cizí provoz;
- RFC 8379 (2018) jí ohlašuje plánované odstavení linky;
- RFC 8770 (2020) ji používá u směrovačů, které mají v síti vystupovat jako koncové stanice.
Zajímavé je, že RFC 6987 samo vzniklo mimo jiné proto, aby výklad toho čísla ujasnilo. Podařilo se to jen napůl: ujasnilo, že linka zůstává použitelná, a tím zavřelo dveře těm, kdo potřebují opak.
Proč chce provozovatel linku schovat
RFC 10041 uvádí dva důvody a oba jsou z dnešního provozu. První je linka vyhrazená pro traffic engineering: fyzicky existuje, tunel po ní vede, ale běžný provoz po skocích na ni nemá. Dokud ji Router-LSA ohlašuje s normální cenou, počítá s ní i základní výpočet a dřív nebo později si ji vybere.
Druhý je Flexible Algorithm podle RFC 9350. Operátor obarví část linek – v příkladu z dokumentu „červeně“ – a pustí po nich vlastní algoritmus číslo 128 s vlastní metrikou. Jenže ty linky jsou pořád dosažitelné, takže je vidí i výchozí topologie a vyhrazené zůstanou jen na papíře. Cena 65 535 je má z výchozího výpočtu vyndat.
Kde z toho vzniká smyčka
Problém je v tom, že dokud změnu neznají všichni, dva sousedé si spočítají opačnou cestu. Dokument to ukazuje na šesti uzlech: linka D–F nese 65 535, směrovač B nový výklad zná, směrovač A ne. A tedy pošle provoz pro F cestou A→B→D→F, protože pro něj ta linka existuje. B ji za nedosažitelnou považuje, takže tytéž pakety pošle zpátky přes A a dál na C a E. Provoz se mezi A a B zacyklí.
Pojistka: buď všichni, nebo nikdo
Proti tomu stojí pojistka postavená na příznaku. Směrovač, který nový výklad umí, ho ohlásí v Router Information LSA s platností pro celou oblast. Slouží k tomu TLV s funkčními schopnostmi z RFC 7770 a v něm nultý bit se jménem Unreachable Link.
Pravidlo je pak tvrdé: dokud ten bit neohlásí každý směrovač, jehož Router-LSA je v databázi oblasti, nesmí linku s cenou 65 535 nikdo brát jako nedosažitelnou. Jakmile počet neohlášených klesne na nulu nebo z nuly vyroste, musí všichni přepočítat směrovací tabulku. A ve výchozím nastavení se příznak podle dokumentu ohlašovat nesmí – zapíná ho až správce sítě.
Ani to není neprůstřelné a RFC to přiznává samo. Když do oblasti přibude směrovač, který příznak nemá, chvíli trvá, než se to všichni ostatní dozvědí. Po tu dobu si část z nich myslí něco jiného než druhá část a přechodné smyčky se můžou objevit znovu.
Poslední možnost klesá o jedničku
Ty čtyři původní vzkazy ale zmizet nemůžou. Linku, po které se čeká na LDP nebo která se chystá na odstavení, je potřeba v topologii nechat: když jiná cesta není, má se použít. Dostávají proto vlastní číslo – 65 534, v dokumentu MaxReachableLinkMetric. Všechny čtyři případy se na ně u směrovačů s novou schopností povinně přesouvají a právě kvůli tomu RFC 10041 ta čtyři RFC mění.
Jeden praktický důsledek stojí za zmínku zvlášť. Řada sítí si cenu linky nezadává ručně, ale nechává ji odvodit z převrácené hodnoty přenosové rychlosti. U pomalé linky v síti, kde jsou jinak rychlé, může takový výpočet na 65 535 dojet sám od sebe. Implementace, které nový výklad podporují, proto musí automatický výpočet zastropovat na 65 534, jinak by si síť vyrobila nedosažitelnou linku omylem.
Bit, na který se deset let čekalo
Za zmínku stojí i to, co k dokumentu zapsal rejstřík IANA. TLV s funkčními schopnostmi směrovače v něm sedí pod číslem 2 od 21. ledna 2016, kdy ho zapsalo RFC 7770 – a rejstřík jeho jednotlivých bitů zůstal celou tu dobu prázdný. Unreachable Link je 25. března 2026 obsadil jako první a dosud jediný. Vedle něj přibyly tři moduly YANG, jeden z nich udržovaný přímo IANOU, aby seznam bitů nemusel čekat na další RFC.
Jestli se na 65 535 dnes v nějaké síti opravdu přestane chodit, tedy nerozhoduje vydané RFC, ale poslední směrovač v oblasti, který ještě neumí zvednout ruku.