Mikroreaktor eVinci dosáhl kritického stavu při nulovém výkonu

Westinghouse Electric Company oznámil 25. srpna 2026, že jádro jeho mikroreaktoru eVinci udrželo štěpnou reakci. Stalo se to den předtím v 10.39 místního času ve středisku NCERC na bývalém jaderném polygonu Nevada National Security Site. Firma zkoušku vedla společně s laboratořemi Los Alamos a Idaho National Laboratory, dohled měla americká Národní správa jaderné bezpečnosti NNSA.

Kritický stav bez jediného wattu

Reaktor je kritický ve chvíli, kdy se štěpná reakce udrží sama sebou: každé rozštěpené jádro uvolní právě tolik neutronů, aby vzniklo další štěpení. S výkonem to nesouvisí. Kritické sestavy v NCERC jedou pod jedním wattem, zatímco energetický blok pracuje na tisících megawattů.

Zkouška při nulovém výkonu proto nevyrobí ani teplo, ani elektřinu a žádná kapalina z jádra teplo neodvádí. Má jiný smysl. Fyzici při ní měří, jak se neutrony v konkrétní sestavě paliva a moderátoru opravdu chovají, a porovnávají to s tím, co jim předpověděl výpočet. Startup Valar Atomics, který stejnou zkouškou prošel v NCERC v listopadu 2025, ji popsal jako ověření předpokladů o palivu, moderátoru, regulaci reaktivity a vyhořívajících absorbátorech. Westinghouse mluví o potvrzení modelů a návrhových předpokladů aktivní zóny.

NCERC sídlí v objektu Device Assembly Facility a provozuje ho laboratoř v Los Alamos, která sem přestěhovala svoje starší pracoviště kritických experimentů z Nového Mexika. Drží čtyři kritické sestavy se jmény Godiva, Flattop, Planet a Comet a podle vlastního popisu je to jediné víceúčelové zařízení pro kritické experimenty ve Spojených státech.

Teplo odvádějí trubice, ne čerpadla

eVinci se od běžného reaktoru liší v tom, jak se zbavuje tepla. Nemá chladicí okruh ani čerpadla: v aktivní zóně jsou podle ministerstva energetiky stovky tepelných trubic ze slitiny železa, chromu a hliníku, které teplo odvádějí samy. Voda v konstrukci není vůbec, takže odpadá havárie se ztrátou chladiva.

Palivo je typu TRISO, tedy kuličky, kde je štěpný materiál uzavřený v několika keramických vrstvách. Aktivní zóna je grafitová a reaktivitu řídí otočné bubny. Westinghouse slibuje osm let provozu bez výměny paliva a reaktor smontovaný v továrně, který se na místo doveze v kontejneru. Jako cílové použití firma jmenuje odlehlá místa, obranu a kosmonautiku.

Elektrický výkon uvádí výrobce až 5 MW, tepelný výkon jádra 15 MW. Americký úřad pro jadernou bezpečnost NRC, u kterého je návrh zatím jen v předlicenčním jednání pod spisem 99902079, popisuje eVinci šířeji jako design od 200 kW do 5 MW elektrických.

Co přijde po nulovém výkonu

Zkoušky s palivem a skutečným výkonem čekají eVinci až jinde: v komoře DOME v Idaho National Laboratory. Je to přestavěná kontejnmentová budova bývalého množivého reaktoru EBR-II a americké ministerstvo energetiky ji vyhradilo pro experimentální reaktory do 20 MW tepelných. Vybrané jsou tam tři stroje, vedle eVinci ještě Kaleidos od firmy Radiant a R1 od firmy Antares.

Jak dlouhá cesta to je, ukazuje plán Radiantu. Ten svůj reaktor poslal 12. srpna 2026 z Kalifornie do Idaha na návěsu, přes 1 600 kilometrů po silnici, a v DOME ho čeká pět fází. První je právě kritický stav při nulovém výkonu; poslední je 150 hodin nepřetržitého běhu na plný výkon bez zásahu obsluhy. Teprve ta poslední fáze má podle firmy doložit, že je stroj hotový na prodej.

Mezi kritickým stavem v laboratoři a elektřinou v síti je tedy pořád velký kus práce. Kolik ho je, dobře ukazuje srovnání s velkou energetikou: čtvrtý blok slovenských Mochovců poprvé udržel štěpnou reakci letos v srpnu po víc než třiceti letech od zahájení stavby.

Zdroje: tisková zpráva Westinghouse, World Nuclear News, popis NCERC na stránkách Nevada National Security Site, stránka NCERC v Los Alamos National Laboratory, přehled experimentů v DOME od ministerstva energetiky a předlicenční spis eVinci u NRC.