CERN přesouvá řídicí počítače svých urychlovačů z Red Hatu na Debian 13

Na MiniDebConfu ve švýcarském Winterthuru vystoupili 30. srpna 2026 dva inženýři z CERNu, Federico Vaga a Nikos Tsipinakis, s přednáškou o tom, na čem poběží řídicí systém urychlovačů. Odpověď zní Debian. Do konce roku 2026 má na Debianu 13 „Trixie“ běžet všech 2 200 a víc průmyslových počítačů a vestavěných systémů kolem urychlovačů; několik desítek jich už v provozu je. Totéž potvrdil zápis v Debian micronews z 1. září.

Přední počítače u techniky

Řídicí vrstva urychlovačů stojí na strojích, kterým se v CERNu říká front-end computers. Sedí blízko techniky, kterou obsluhují. Je jich kolem 2 200, připojeno k nim je asi 17 000 zařízení a to číslo dál roste. Komplex se rozkládá na 43 km², má zhruba 36 km trubek se svazkem a asi 70 000 kabelů mezi elektronikou a počítači. Většina těch strojů nemá disk a zavádí se ze sítě, hardware je z velké části vlastní a ovladače k němu píše CERN sám.

Rozhodl přepínač překladače

Důvod přechodu není v tom, že by se někomu líbil jiný logotyp. Red Hat Enterprise Linux 9 se podle dokumentace Red Hatu staví pro architekturu x86-64-v2, desítka pro x86-64-v3. Jsou to úrovně instrukční sady: každá další předpokládá novější procesor, a co ji nesplní, přeložený systém na sobě nespustí. Přednášející to ve slidech shrnují jako vynucené zastarání pomocí přepínače překladače a označují za poslední kapku, po které tým řízení urychlovačů Red Hat Enterprise Linux opustil.

Cena za setrvání

Riziková analýza z druhého čtvrtletí 2023 spočítala, co by stálo zůstat. Vyšlo z ní zhruba jedenáct desek k přepracování, nábor dvou elektroniků, dvou programátorů a dvou techniků, přerovnání a překabelování racků a zásah do většiny systémů při oživování. Odhad nákladů 5,4 milionu švýcarských franků, termín konec roku 2026, odhadovaná úspěšnost optimistických 20 % – a to za předpokladu, že by nová řešení byla bez chyb.

Tým to uzavřel tím, že softwarový problém se má řešit softwarem. Místo přepracování desek přešly počítače urychlovačů na jinou distribuci.

Plán B, který se stal plánem A

Původní záměr byl v ekosystému zůstat. CERN chtěl ověřit CentOS Stream 9, přejít na desítku, jakmile vyjde, případně později na jedenáctku, a používat ji v provozu od dalšího restartu urychlovače až do roku 2033. Souběžně ale svou integrační vrstvu odpojil od konkrétní distribuce a připravil si záložní systém. Tím byl Debian.

Předtím vedla cesta CERNu jinudy. Řídicí systémy urychlovačů jely nejdřív na Scientific Linuxu, který organizace spoluudržovala, potom na CentOSu; slidy zmiňují jeho cernovskou podobu CC7. Konec klasického CentOS Linuxu přišel dřív, než se počítalo, a tým řízení si položil otázku, jak moc chce na tom ekosystému viset.

Vydání se musí trefit do harmonogramu urychlovače

Urychlovač se nedá aktualizovat, kdykoli se to hodí. Provoz má pevný rozpis období běhu, technických zastávek a dlouhých odstávek, takže i distribuce pod řídicí vrstvou do toho rozpisu musí zapadnout. Přednášející to pojmenovali jako výběr vydání, u kterého nebude potřeba záplatovat běžící urychlovač za provozu.

Slidy proto rozebírají tři varianty. Vývoj na Bookwormu a nasazení Trixie od roku 2026 do roku 2030 s přechodem na Debian 15. Nebo Trixie s rozšířenou podporou až do roku 2033. Nebo rovnou Bookworm s rozšířenou podporou do téhož roku. Dlouhodobá podpora je pro CERN podle vlastních slov zásadní a organizace kvůli tomu začala sponzorovat firmu Freexian, aby komunitu kolem Debianu posílila.

Kde Debian zdržel

Prezentace nekončí u chvály. Tým vypsal i to, na čem uvázl: chybí standardní nástroje na automatické sestavení a zveřejnění balíčků, oficiální nástroje jako buildd nebo dak jsou podle něj příliš úzce zaměřené a pro binární moduly jádra nemá projekt závazné pravidlo, takže si CERN musel vymyslet vlastní. Řada nástrojů si navíc neporadí s několika verzemi téhož balíčku, což znamená zvláštní repozitář pro každou revizi. Cesta balíčku do distribuce má ostatně svá úzká místa i na straně samotného projektu.

Debusine ani OBS se pro tenhle případ nehodily. CERN proto napsal vlastní zásuvný modul do Koji, aby uměl i balíčky Debianu, a použil tak dál svoji stávající infrastrukturu na stavbu RPM.

Čeho se změna netýká

Datová centra a výpočty pro experimenty zůstávají na Red Hat Enterprise Linuxu a AlmaLinuxu; CERN to po zveřejnění zprávy upřesnil pro Phoronix. Odpovídá tomu i jeho vlastní dokumentace. Stránka Linux @ CERN uvádí, že Debian je podporovaný jedině na předních systémech urychlovačů, a to na základě dohody mezi odděleními; na stolní počítače, notebooky ani na stroje v datovém centru se podpora nevztahuje. Ze smlouvy jsou přitom kryté jen dva balíčky, cern-ca-certs a cern-get-keytab. Zrcadla Debianu a denní snímky Bookwormu i Trixie má organizace na vlastním serveru, přičemž Debian 13 se do 31. března 2026 nesnímkoval vůbec.

Poučení, které si oba inženýři z celé práce odnesli, znělo prostě: nepředpokládej, že co běží na verzi X distribuce, poběží i na X+1. A přenositelnost mezi distribucemi je dobrá věc.

Zdroje

• Controlling CERN's Accelerators with Debian – přednáška Federica Vagy a Nikose Tsipinakise, MiniDebConf Winterthur, 30. srpna 2026, včetně slidů a záznamu
• Debian (Limited Support) – dokumentace Linux @ CERN
• Debian micronews, zápis z 1. září 2026
• RHEL 9.0 Release Notes: Architectures a RHEL 10.0 Release Notes: Architectures
• CERN Transitioning Industrial Computers To Debian After Being A Longtime RHEL Institution, Phoronix, 2. září 2026